Je tam? Jak se tam dostalo? Dokážeme si ho přiznat? Dokážeme o něm mluvit? Dokážeme ho prijmout? Dokážeme se ho vzdát? Chceme ho mít? Dokážeme rozpoznat jaký máme vztah ke zlu v nás? Dokážeme si přiznat, ze ke zlu v nás nepřistupujeme jako k naší neoddělitelné součásti ale spíše jako k něčemu, co v nás nechtějí druzí? Vidíme pak zlo, které nás ničí, vydírá a my to jen bezmocně sledujeme? Otázky, v kterých jsou obsaženy odpovědi.
J.k. Rowlingova říká:
Nenechte zlo v druhých zabit dobro v nás.
Muže být v nás dobro bez přítomnosti zla? Nemyslím.
Nemůže být zabito zlo, nemůže být zabito dobro. Nemůže být technicky zabito nic, co fyzicky neexistuje. Přítomnost obého všude kolem nás je důkazem života, jeho cykličnosti. Dovolím si tedy citát poupravit, protože ho j.k. Rozhodně přesně tak myslela.
Já:
Nenech zlo v sobě přerůst dobro. Dopřej jim a sobě rovnováhu. Neustále měj na paměti, ze procesy v tobě jsou identické s procesy každé živé bytosti. Jak smýšlíš o sobě tedy smýšlej o ostatních. Vidíš-li zlo v očích kohokoli pomysli, jak moc se trápí dobro v něm. Sleduj dobro a zlo v sobě.
